V rámci dovolenkovýho experimentování s ovocem nakonec došlo i na pomeranč, kterej zatím sice není sezónní, ale je třeba se připravit dopředu, žejo.

Toust s máslem a pomerančovou marmeládou je pro mě spolu s dýňovým… vším, podzimní povinnost. Ale u té domácí se mi vůbec nedařilo dojít té správné chuťě. Spousta pokusů skončila fiaskem, ale nakonec se to podařilo.

Teda takhle. Od kupované ji rozeznáte, to zase jo. Ale je tak akorát hořká, tak akorát kyselá a tak akorát hustá. Je to moje domácí pomerančovka.

Porce: 2 sklenice (160ml)

Doba přípravy: 2.5 hodiny

Ingredience:
– 0.5 kg bio pomerančů
– cukr (já dala 80g, ale je hodně málo sladká)
– lžička agaru
– 2dcl whisky

Postup:
Pomeranče jsem si namočila přes noc. Druhý den jsem je oloupala škrabkou na brambory.
Tady hned zmíním první hack. Škrabkou jsem oloupala jen tu nejhořejší kůru. Zbytek (bílou okrajovou vrstvu) jsem okrájela nožem, aby zůstala jen dužina pomeranče. Nic z toho ale nevyhazovat, všechno se ještě využije.

Pomeranč nakrájený na kousky jsem spolu s bílou kůrou (tou, co jsem okrájela nožem) naházela do velkého hrnce. Ten jsem přikryla poklicí a na dvě hodiny jsem to za občasného míchání nechala vařit.

Po dvou hodinách (a tady přichází druhej hack), když byla směs už rozvařená do marmeládový konzistence, jsem ji dvakrát přepasírovala přes veliké sítko. Tím jsem se zbavila slupek (které ale už pustily nahořklou chuť) a přebytečných semínek.

Zhruba polovinu svrchní kůry (té, co jsem oloupala škrabkou) jsem mezitím nakrájela na velice jemné proužky (velikost jako šafrán) a přidala ji do přepasírované směsi. To celé jsem vařila ještě půl hodiny.

Na závěr jsem přidala cukr a lžičku agaru, ještě asi pět minut povařila a pak, když jsem vypnula oheň, jsem do marmošky přidala whisky.

Hotovou marmeládu jsem nalila do sterilovaných sklenic (prolité horkou vodou), bezpečně uzavřela a nechala vychladnout.

–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Pár tipů na závěr:

Chuť a konzistence
Chuťově je marmeláda hodně podobná kupované, jen je o hodně míň sladká a je z ní víc cítit pomeranč. Konzistencí je jiná. Nejedná se o čiré želé s kousky kůry, jaké koupíte v Marks and Spencer (to je taky ňam). Díky dužině je trochu hustší, ale ze všech vyzkoušených receptů i vlastních pokusů je rozhodně nejblíže té oblíbené kupované.

Cukr
Marmeládu jsem udělala bez cukru hlavně ze zvědavosti, jestli to půjde.
Cukr v marmeládě slouží zároveň jako konzervant, takže bez něj je její trvanlivost o něco nižší. To jsem zkusila vyřešit kapkou whisky (alkohol), která, jak se ale ukázalo, slouží i jako skvělý dochucovadlo.
Propříště tam cukru dám kvůli chuti asi o něco víc, ale i tak marmeláda dopadla moc dobře.